Michal Braxatoris v čele své nové kapely Sabres

"Najprv bych vás upozornil, že nebudem hrát s banjem a chalanom z blugrassovej asociačky vzkazujem, že to nebolo možne takto napísať a zaranžovať, že tie aranže síce boli také harmonické, melodické a tie melódie vytvárali také harmónie a bolo to také pekné dohromady, ale dosť bolo banja! ... Nicméně, my vám zahrajeme skoro ty samý písničky, který jste byli zvyklý slýchávat a který jsme připravili do té voničky pro dnešní večer. A my jsme se rozhodli, že postavíme kapelu, kde o tu muziku jde až ve druhý řadě. Dneska jsme se viděli už podruhé, někteří z nás i poprvé, vlastně před deseti lety jsme se viděli poprvé. Takže si dáme písničku, je to slavná písnička: Už mě to tu nebaví."



Po prvních taktech je jasné, že srovnávat Sabres s Bafalem či Bafem je zbytečné. Předně sound kapely nepřipomíná bluegrass, ale je ukotven v rocku a blues.

"My jsme si ze své bluegrassové minulosti přinesli stupnici, jednu. Je to B dur. Ta písnička, co teď zahrajem, má mnoho zvláštností. Je zvláštní dvěma věcma. Za prvé není z mého pera, za druhé jsem ji nezpíval, za třetí jsem ji nenapsal, to už jsem říkal, za čtvrtý jsem ji nehrál. A protože my jsme si ani nemohli pořádně vzpomenout na tu melodii, jak to bylo, protože jsme to dávali dohromady dneska ve čtyři hodiny, tak z toho vznikla písnička úplně jiná, která připomíná tu starou, je to v G duru, což původně nebylo, protože my jinou tóninu jsme se nestačili naučit, ono je to taky zbytečný… čau holky, co je novýho … a jmenuje se Černý baret…
… pamětníci pochopili, že jsme si na pódiu právě napsali zbrusu nové blues. Nevadí, hlavně, že jsme to dohráli a skončili jsme všichni stejně."
 

Jarda Šantrůček u své klávesové baterie

Jarda Šantrůček, to je zkušený muzikant, hrával a hraje hlavně v bluesových a rockových kapelách (Ohnivá voda). Přinesl svými bluesovými až jazzovými klávesami nový zvuk kapely a dobře si rozuměl se Slavíkovou foukačkou a spolu s ní okamžitě navodil ranně Mayallovský bluesový sound.
Samozřejmě bicí je u Braxy novinka, a to si hned vybral rockového bubeníka Aleše Zimolku, ten začínal v bigbítu v Aréně a v Markýz John, hrál ve skupině ZOO, naposledy jste ho mohli slyšet třeba v Losvobos a premiérové Sabres doplnil o rytmus, který původní obsazení kapely sice dost tvrdilo, ale blues okořeněný rockem se bez takových bicích neobejde.
"Já teď pracuju jako zedník, dále jako expedient řidič, protože nemám řidičák, a my tam ve skladu máme takovou věc, který se říká vratky. A já jsem dnes přines čtyry kila těch vratků - zavináčů. Nebojte se. Je to v pořádku! Když půjdete do krámu, koupíte si daleko starší záležitosti a daleko zavřelejší ryby, než jsou ty, který jsem dnes přines, ale nicméně jsou na baru zdarma k dispozici."
 

Vláďa Švanda a jeho Fender stratocaster

Další překvapení je stratocasterový zvuk kytary Vládi Švandy (možná znáte jeho články z časopisu Muzikus). To už jakoby se se svým Fendrem přidával Eric Clapton, připomínalo to občas jeho sóla z Blid Faith spolu se Steve Winwoodem na varhany. No, to už jsme od folku ale na hony daleko. Nevadí.
Samozřejmě z minulé kapely tvrdí muziku s bezpražcovou baskytarou Petr Mašík. Připadal mi, jakoby s novými kolegy hrál odjakživa a zase si neodpustím příměr: když už se držím hudební linky Mayall - Clapton, pak Maršík to doplňuje coby John McVie, nemohu si pomoct, sedí to nejen zvukově, ale on se Johnovi dost i podobá zjevem, tedy v období působení vyjmenovaných vzorů v legendární kapele Bluesbreakers. O Karlu "Mayall" Slavíkovi a jeho foukací harmonice jsem se už zmínil, ten to má v krvi, a s Šantrůčkem vařili jedna tlapa.
Občas si na pódium skočila zazpívat druhý hlas Patina a zbývá už jen hlavní postava koncertu Michal Braxatoris. Ten ve výše citovaných přirovnáních místo nemá. Nezpívá typicky bluesovým sametovým, nebo chraptivým hlasem, jeho hrdelní a pro hlasivky jistě nebezpečný totální hlasový projev s naprosto nenapodobitelným frázováním je vlastním obohacením výše popsaného hudebního stylu. Jeho prožitek je o to větší, že je autorem i většiny textů a ty všechny jsou složitě propleteny s ním samotným.
 

Sečteno, podtrženo: Sabres je určitě značný posun. Sice už daleko, velmi daleko mimo folk, ale kdyby to skutečně mělo pokračovat a vyvíjet se, tak bude Sabres patřit k našim předním rock, bluesovým kapelám s exkurzem i do dalších hudebních stylů. Netřeba brečet za Bafalem. Čtvrt roku po jeho rozpadu nám Michal Braxatoris ukázal, že muzikanti odcházejí a přicházejí, ale hudba zůstává a té on věří.


A ještě něco: Na tom včerejším koncertu (21.5.) Michal Braxatoris oslavil narozeniny. InternetFOLK se připojuje ke gratulantům a přeje mu nejen do dalších hudebních výprav jen a jen vše dobré!

Sestava SABRES:
Karel Slavík - foukačka, Michal Braxatoris - zpěv, ak. kytara, Vláďa Švanda - el. kytara, Petr Maršík - basa, Jarda Šantrůček - klávesy, Aleš Zimolka - bicí, Patina - bg. vocal

Playlist koncertu:
Už mě to tu nebaví, Chci tě vzít, Dlaždičky, Černý baret, Little Jane, Bílý myšky (s mezihrou z filmu Vinnetou), Nevěra, Tělo na obtíž, Requiem pro jednoho z dvou, Dvakrát, Žena ďábel, Osamělý tyjátr (s klavírem Jardy Šantrůčka), Dr. Jackyl, Mr. Hyde (opět s klavírem), Jen do mě, Tichá, Falešnej hráč, Tučňáci z Patagonie, Hrábě.

Josef Vančura Internetfolk 22. 5. 2002