NARODIL SE PÍSNIČKÁŘ A BAFALO JEDE DÁL

Uveřejněno dne: 24.9.2001

18. září byl v klubu Kocour v Praze na Proseku velký svátek. Křtít hned dvě nová CD naráz nebývá tak častým zvykem. A taky tomu odpovídala skvělá nálada ve vyprodaném sále, šampaňské se otevíralo šavlí, všichni na sebe byli nějak víc hodní, muzikanti hráli jako o život a jiskřily jim oči. Najednou se všem chtělo všechno vypovědět. A domů se šlo pozdě a ztěžka. Michal Braxatoris dopsal navštívenku ke zrození nového písničkáře. Skupina Bafalo si udělala do pažby druhý zářez.

OSAMĚLÝ TYJÁTR, Michal Braxatoris

Dlouho očekávané CD stihlo po hektickém výkonu zúčastněných vyjít nachlup v ohlášeném termínu. Vznikalo přibližně od jara a Michal Braxatoris nás s ním postupně seznamoval na svých sólových vystoupeních před koncerty Bafala, nebo na letošních folkových festivalech. CD obsahuje 13 písniček hudbou a texty napsal Michal. Většinou se doprovází sám na kytaru, občas vypomáhají muzikanti z Bafala (Viktor Levitus - kytara, Petr Maršík - baskytara), ale i řada jiných (tradičně Martina Fialová - hoboj, Jarda Šantrůček - piano, klávesy, Petra Sladká - zpěv a školní sbor - zpěvy). Mýlí se ti, kdož kalkulují s tím, že v Osamělém tyjátru jde buď o Bafalo unplugged, nebo o náhodně posbírané písně původně pro Bafalo, co se dají hrát i sólově. Nikoliv. Osamělý tyjátr je Braxova osobní a veskrze intimní výpověď a tomu je na CD podřízeno vše. Proto je lhostejné, zda se zpívá nahlas, či potichu. "Šlo mi jen o to na chvíli otočit čas proti proudu, či ho alespoň zastavit. Chtěl jsem všem těm blízkým či vzdáleným, ale taky sobě udělat radost a připomenout jim, že zapomínat je zbytečné. Podle mého názoru totiž pravdy a lásky opravdu nestačí k pokoření lží a nenávistí..." píše na obalu desky ten věčný rebel, narozený ve znamení blíženců, kteří prý žijí dvojím životem, a nastavuje nám svou druhou tvář. Tvář velmi osamělé, zranitelné a lyrické duše, kterou obnažil v prázdném tyjátru. Většina písní jsou balady, s výraznými melodiemi, které se lehce a hluboko vrývají do paměti, s promyšleným doprovodem kytary. Jakékoliv hudební srovnání s nějakým existujícím vzorem kulhá, Braxa je svébytný a nezaměnitelný nejen hudebně. V Tyjátru, kde se divadlo k nerozeznání prolíná s reálným světem, Michal užívá v textech i výrazu nástroje, které bychom každému jinému nevěřili, a na které si proto většina písničkářů folkových, a ani šansonových netroufá. Místa, kde by každému jinému vyrostla rétorika velkých a zbytečných slov a afekt, Braxa prokládá sám sebou: Tady mě máte, celého, nic víc už nemám, už nic jiného nejsem, v nic jiného nevěřím a jinudy už pro mě cesta není. A právě proto si může dovolit užívat symboly, obraty a pravdy, kterým řada z nás už v tomto světě nevěří, nebo se je stydíme říkat nahlas. Od prvních tónů jsme udržováni mezi divadlem a realitou (Planeta komedie, Míno, Masky) a syceni samotou (Ruce za hlavou, Legionář).
Přece jen si však jednu analogii neodpustím. Když jsem před časem poprvé slyšel Michala zpívat Ruletu a zavřel oči, najednou jsem se octnul kdesi na Tagance a uslyšel i uviděl Vladimira Vysockého. Ale pro tento nevšední a ryzí zážitek a mražení po celém těle si musíte dojít Braxu poslechnout na živo.
A to je můj další pocit z CD Osamělý tyjátr, jednotlivé písně postupně dozrávají jako víno. Možná, že se s některými mělo s nahráváním ještě počkat, možná že jsou pozvánkou na příští koncerty a zrání.
CD Osamělý tyjátr je i důležitým poselstvím folkové scéně: Zrodil se nový písničkář! A narodil se už dospělý. Charismatický. Nedá se s nikým splést a vyplnil místa, kam si dosud troufal málokdo.

Michal Braxatoris: OSAMĚLÝ TYJÁTR, natočeno ve studiu KOCOUR 2001,
Balerína od Kolína, Bourec morušový, 99, Óda na beton, Na bílé dni, Masky, Legionář, Planeta komedie, E-mail do větru, Míno, Ruleta, Ruce za hlavou, Tyjátr
celkový čas 42:45

Josef Vančura Internetfolk 24.9. 2001

DVOJJEDINÝ BRAXA, LEICHT NA PITOMÉ ŽIDLI A EVA H.

Večerníček – sobota 7.7.2001 – Radnice

Uveřejněno dne: 9.7.2001

Před devatenáctou hodinou jsem se konečně dosmažila k poslednímu sobotnímu bloku na Radnici. Program sliboval podivnou trojici - Míša Leicht, Eva Henychová a Michal Braxatoris. Byla jsem plna očekávání, protože Leichta jako písničkáře jsem si dobře představit nedovedla a divokého Braxu po pokorné Evině muzice také ne.

Míša Leicht, protřelý muzikant - začínající písničkář, měl hned v počátku problém, jaký zaujmout postoj. Z kapely je navyknutý stání, tak nakonec zvolil jakousi mezi pozici s poloposezem na opěradle židle. Mezi písničkami ale stejně vypustil do publika několik nelichotivých slov o tom jak se mu "sedí"... Co se týče repertoáru, dočkali jsem se písní, které hrává s Copem, i přímo písničkářských počitků. Tuhle muziku samu o sobě bych asi neposlouchala, ale Leichtova bezprostřednost, s jakou podává písně a vyplňuje mezery mezi nimi slovem, by mne držela na místě i kdybych nebyla zvědavá na zbylé dva účinkující.

Eva Henychová se nedávno vrátila z turné po Ukrajině a Moldávii s poselstvím – "...važme si toho, jak se tady máme. Že máme třeba Michal Braxatoris teplou vodu nebo splachovací záchod...". Nasadila publiku do hlavy smutného brouka a pak – o jejím hraní není co psát, na rozdíl od obou Michalů to pro ni, velice často hrající písničkářku, bylo standardní vystoupení.

Po zprávě moderátora, že od jihozápadu se blíží lijavec s vichřicí a proto musí program uspíšit, aby se stihlo sklidit, přišel Michal Braxatoris. Původně jsem si myslela, že jeho zařazení po Evě bude dramaturgickou chybou. Že zlehka rozněžněné publikum bouřliváka, tak jak ho znám z dua BaF nebo Bafala, nevezme. Ale to jsem teda koukala. Objevil se sympaťák v sáčku. Žádná pletená čapka vražená hluboko do očí, jak chodil na Zahradě loni. A hlavně byl úplně jiný i jeho repertoár. Nestačila jsem se divit novým písničkám, napsaným pro sólovou desku, kterou míní na podzim vydat; stejně tak i nezvykle klidnému projevu. Základ v uhrančivém hlase a zajímavých textech je ovšem pořád stejný, tady je to pořád Braxa. Jen z nějaké jiné stránky, kterou doposavad na festivalových pódiích moc neukazoval.

Ač jsem byla z jeho vystoupení hodně nadšená, nedoposlouchala jsem druhý přídavek do konce, neboť vidina zmoklého počítače v zákulisí amfiteátru nebyla dvakrát příjemná. Ale oni mu určitě další příspěvky nepovolili, protože varující zprávy o postupující bouři byly docela hrozivé.

Lucka Jirků - Internetfolk 9.7. 2001