Celý je to vlastně staro-nová historie. Začínal jsem jako písničkář a nikdy jsem jím nevydržel být. Tu jsem si přibral jednoho kámoše, či kámošku. Tu dva. A najednou jsem zase hrál v kapele. Nebo jsem vzal "lano" do nějakýho bigboše a pidlal jsem si bokem. Raděj, aby bigbíti nevěděli. Byli na toho mýho Ovejšna dost přednasraný. Nikdy jsem, ale sám opravdu nehrál. Až jednou. Kdy mě kámoška vytáhla na svůj koncert, jako záskok za Samsona. Ale protože to bylo narychlo, nestihl jsem dát dohromady Bafalo. A světe zboř se. Čekal jsem, že mě lidi poženou, ale opak byl pravdou. Od tý doby jsem objel velice potichu i pár festiků a několikrát jsem měl možnost zkonfrontovat svůj nesmělý projev např. se Žalmanem či Devítkou v Malostranský besedě. A ono to jde. Takže budu hrát i sám. Kdo jste zvyklej na nabroušenýho a nařvanýho Braxu z Bafala, nehledejte mezi těmito světy spojitost. Nařvaný jsou tu jenom vokály na desce "Osamělý tyjátr". A dvojhlasně jsem se naživo ještě pořád zpívat nenaučil. Když hraju sám, hraju a zpívám o sobě a svých životech - potichu, pomalu a smutně.
----------------------------------------------------
* 24. 5. 1964
S muzikou začínal již v šesti letech jako vynikající (ovšem nepochopený) akordeonový intepret písně Kolíne, Kolíne. Přes četné záliby, z nichž největší byly lední hokej a rybaření a fotbal a automobilové modelářství a atd., zůstal hudbě věrný až do pubertálních let. V tomto období byl k vidění pouze jako sborista v pionýrském pěveckém souboru Gustiny Fučíkové při II. ZDŠ v Benátkách nad Jizerou. Rodiče jej z počátku v hudebním vývoji příliš nepodporovali a to hned ze dvou rozumných důvodů. Za prvé měl v dětství tolik zájmů, že nebylo (i přes jeho zjevný talent) možné uvěřit, že by u něčeho co vyžaduje píli mohl vydržet. A za druhé jeho otec byl výborným bubeníkem, a proto se velice dlouho snažil Michala od hudby odlákat, protože velice dobře věděl co znamená muzikantská řehole v praxi. Z této doby pochází památná věta: "Než by z Tebe měl bejt muzikant, to Tě raději utopím. Dělám to pro Tvoje dobro". Sklony k této vášni se projevily jak je již uvedeno výše od útlého dětství. A tak poté, co Michal navždy odkládá tahací harmoniku, touží po čtyřventilové trubce a nakonec (a je to logické) po bicích. Nic z těchto snů se však neukutečnilo. Zlom přináší až letní pobyt na pionýrském táboře v Skryjích, kde ho kamarád velice rychle naučil první tři akordy na kytaru a následně pak písničku Benjamínek. Michal tehdy měřil 143 cm a tak sklízel úspěchy.
V sedmnácti letech po nuceném odchodu z vrcholového sportu, navždy odkládá lapačku a pevně bere do ruky svou první elektrickou kytaru Jolana GALAXIS.Po následném zakoupení zesilovače TESLA VRÁBLE - Studiosolo, zakládá spolu se svými kamarády a spoluučni hard-rockový vokálně-instrumentální soubor Gulliver později Hermetic, zřizovaný Osvětovou besedou v Předměřicích nad Jizerou a zkoušející na místní faře. Po rozpadu tohoto tělesa, ovlivněn svými zážitky z četných trampů a rozchodem se svojí dívkou (které se v následujících letech projevily rovněž jako četné - otec měl pravdu) píše svůj první "hit" - Příběh s obrazem od Rubense. Tato píseň se stala jedním ze základních stavebních kamenů repertoárového listu folkového dua Máta, založeného v roce 1983. Z původní sestavy M. B. + Pavel Habětín, odešla zhruba po roce působení polovina. A tak M. B. na folkovém soutěžním večeru pořádaném na Strahovské koleji č. 1 brzy nachází náhradu, Evu Patočkovou se kterou pod stejným názvem pokračuje až do svatby výše jmenované. Opět tedy zůstává sám a propíjí svoji el. kytaru. Hnán vidinou slávy se snaží v hluboké totalitě něco podniknout. A tak zamíří na Karlův most, kde se snaží nehrát ani B. Dylana ani Nedvědy, ale sám sebe. Důsledek se brzy dostavil. Obrovský zájem veřejnosti, která nosila hnědé polobotky (STB), téměř znemožnil vystupovat na veřejných pódiích. Tento setrvalý stav prolomil až rok 1987, kdy M.B. dostává "lano" od novovlné Mámy Bubo. Toto období se stalo velmi osudným, plným vzletů a pádů, očekávání a zklamání. Jeden s těchto okamžiků zachytil M. B. při sledování ČST. Ve zprávách - záběry ze zemětřesení v Armenii - co můžu udělat? - koncert - kdo? - Bubismus - málo!, nebudou lidi - to chce hodně kapel - hodně lidí - hodně prachů pro Arménce! - a medvídků pro jejich děcka! Z této změti informací vyvstal do té doby největší rockový festival "Koncert pro Arménii" pořádaný ve Sportovní hale v Praze. Díky tomuto koncertu se mu splnil velký sen - zazpívat si se špičkami na české scéně M. Prokopem, V. Mišíkem, P. Kalandrou, L. Pospíšilem za doprovodu skvělé kapely ve složení Guma Kulhánek, R. Hladík, M. Pavlíček, L. Jeřábek, M. Gera, J.Spálený atd. A to v jedné písni před vyprodanou Sportovní halou. Okamžik, který se zatím bohužel nepodařilo překonat.
Výborný soubor Máma Bubo vedený K. Babuljakem sice produkoval na svou dobu velmi
kvalitní muziku, ale jak se Babuljak u přehrávek dozvěděl od stranického
pohlavára, obsahovala příliš mnoho západních akordů, a navíc jí chyběl "Ten
optimistický závěr tolik vlasní mladé generaci". A kde nebyla podpora strany tam
ani smrt nebrala. Máma Bubo nicméně dokázala na jaře roku 1989 natočit a vydat
(díky p. Velflovi - Panton) dvojépé "Aby se nám milovali" a pak se k velké
radosti Pantonu rozpadá. Po odchodu z Mámy Bubo se na malinkou chvíli, patrně
díky svému příjmení, zaplétá se skupinou Abraxas a pak zpátky na Karlův most. Po
zkušenostech zde získaných a zkušenostech získaných na rockové scéně zakládá
soubor Déjá Vu, který okamžitě získal statut profi-kapely. Z tohoto souboru však
M. B. asi po roce odchází a spolu se svým spoluhráčem z K. mostu Slávkem
Formanem zakládá BaF. K tomuto duu velice brzy přibývá další hráč z Karlova
mostu, Martina Fialová. Krátce po jejím příchodu se S. Forman žení a odchází. Do
Litvy. Kapela BaF si za šest let svého působení vydobyla své pevné místo na
slunci folkové scény, bohužel na výsluní nikdy nedosáhla. Nikdy nebyla duem (jak
se neustále psalo). V jejích řadách se vystřídalo mnoho výborných muzikantů
(mezi nimi třeba kytaristé R. Hladík, M. Benýšek, skvělý bubeník D. Uher,
baskytaristé Z. Chládek, P. Maršík atd.) Po naprostém vyčerpání všech možností a
po objevení další ze slepých cest M. B. z BaFu v době jeho největšího rozmachu
odchází. V té době již však založil další kapelu, BAFALO. Jenže nic
netrvá věčně. Dokonce prý ani láska k jedné slečně a tak se i Bafalo po sedmi
letech své existence rozpadá. Vystřídalo se v něm velice mnoho dobrých muzikantů
a zůstalo několik písní, zachycených na dvou CD, která nikdo nevydal. Jenže
patrně nemělo cenu držet vše silou vůle. Bafala je opravdu škoda, protože bylo
opravdu výjimečné. Novou kapelou se tedy stává pohrobek SABRES a poněkud
akustičtější ŠAVLIČKY. Oba tyto soubory mají společný rys. O muziku, dle slov
interpretů, jde až v druhé řadě. V první jde hlavně o pohodu. Proto je také
možné, že navštívíte-li koncert jednoho, či druhého tělesa uvidíte vedle Braxy
naprosto jiné muzikanty. No a to je asi vše...